THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Devátá párty v bývalém pornokině. Punkový svatostánek u Toutatise. Pánbůh zaplať za tyhle prostory. Čtyři kapely ve zkušebně. Mosh pro bandu kamarádů, který organizuje nejmladší generace domácích hardcorekids. Tentokráte s veterány epileptického slezského fastcore/powerviolence SHEEVA YOGA, brněnskou hardcorepunkovou špínou BRÜNNER TODESMARSCH a extrémními dvoučlennými kánoemi. Jednou pražskou a druhou holandsko-americkou?
Mezinárodní sestava vykopává. SPECIAL DELIVERY. Pomezí grindroce, death metalu a powerviolence. Destruktivní směska riffů od dvou bouřliváků, kterým mnozí věští velmi rychlý start do extraligy žánru, ať už to může znamenat cokoliv. Koncert pod patnáct minut, ve kterých jsou kamióny nadhledu a tuny hudební hrubé třaskaviny. Dva týpci, kteří se po svém koncertě stali základním stavebním kamenem pro moshpit každé další kapely. Tohle je odrostlejší Mádl a Kotek domácího grindcore. Běsnící mladická katastrofa. Přímočaré dřevorubecké riffy v mixéru s ostrými noži, který z nich občas udělá chaotickou fašírku.
Další dvojčlenka je LADY GAZA. Petr z thrashových MURDER INC a Oskar (TEMINATOR X, INTERPUNKCE, …), který je namočen snad v každé pražské nezbednosti poslední doby. Koncert má jedenáct minut? Dvanáct? Něco takového. Extrémní punková smršť, objímající vše, co šlo kolem. Powerviolence? Fastcore? Komediální standup s hláškami parodující bubeníka MURDER INC? Je tam taky. Paličky létají vzduchem a přítomní se utrhávají ze řetězů. Pokus narvat do pár minut tu nejvýbušnější směs extrémní hudby a nechat ji odpálit ve freestyle kategorii.
Jde laťku ještě zvednout? Jde. SHEEVA YOGA je ještě kontaktnější a přísnější a v malé zkušebně začíná být opravdu těsno. Kluci mají za sebou dvoutýdenní turné po Británii, kde jim prý často říkali, že nejlepší fastcore scéna je v Česku. Důkazem budiž to, že publikum tu funguje jako větší buldozer než kapela, a tak už během druhé písničky končí zpěvák v bicí soupravě, která pod ním kapituluje. Ale nevadí, jede se dál. Baskytarista Skulda glosuje, že se kapela nedokázala za 25 let posunout nikam jinam než právě do těchhle prostor. Nezní to jako výhra, ale… Kolik kapel může říct, že má takhle intenzivní koncerty? Koncerty, při nichž lidi lezou na kopák, aby přes hlavy členů kapely řešili stagediving v místnosti, která je menší než kdejaký obývák? Aby se několikrát za koncert stalo to, že rozjaření posluchači hodí zpěváka do bicích. Tady se to dělo a myslím, že všichni, kdo tu ten večer byli, na koncert nezapomenou.
A co bylo dál? BRÜNNER TODESMARSCH dokonali zkázu. Přímočařejší hudba si žádala přímočařejší činy. Koncert hardcorepunkového kulometného hnízda se neobešel bez újmy. Krom další soutěže o skok do bicí soupravy tu máme vyrvaný pás u baskytary, který se pohotově řeší prasáckým ogafováním. Skulda dává záruku na další tři koncerty. Show must go on. Gusta nakládá blánám od bicích, jako by to byl jeho úhlavní nepřítel. Tak si říkám, že tomu chybí jen kytarista, který leze po stropě a … dočkal jsem se. Teda, sice to byl basák, před ním řvoun Miruus, ale to se taky počítá. Ten koncert byl absolutní katarze. Intenzita, která se vám vpálí do hlavy, protože atmosféru hardcoreové verze sardinkové konzervy, kterou někdo předávkoval živou vodou, prostě nemáte možnost zažít každý den.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.